Jak jsem potkal sumce
JAK JSEM POTKAL SUMCE
Jak už to tak mezi námi rybáři bývá, když nám skončí, jak se říká Lovecká sezona, tak snad každý z nás už i proto, že v zimním období se na ryby tolik nechodí a máme tedy spoustu času na studování všelijakých rybářských časopisů, knížek, DVD, a podobně, prostě všemožného rybářského materiálu. I já jsem loni v zimě dostal do rukou časopis a později i DVD,“ Propadl jsem lovu sumců“, a tím se můj příběh začal odvíjet, směrem o kterém jsem už dlouho uvažoval. Po prostudování těchto materiálů jsem se rozhodl, že zkusím lovit právě zmíněné sumce. No a tak vám budu vyprávět jeden myslím si zajímavý a pro mne nezapomenutelný příběh.
Začneme ale pěkně po pořádku.
Naší výpravu jsme naplánovali na týden od 17. června do 24. června. Ve složení, moje maličkost, můj kamarád Pavel zvaný „Dáreček“ a jeho táta. A abych nezapomněl, tak můj čtyřnohý přítel Don. Vše bylo dohodnuto, že se vyrazí v neděli 17. června ráno, ale jak už to tak bývá, nedočkavost mého kamaráda Dárečka vše změnila. Nelze mu to samozřejmě vyčítat, protože touha po dalším dobrodružství byla tak velká, že se nemohl dočkat a vyrazil o den dříve. Určitě bych jel též, ale moje pracovní povinnosti mi to neumožňovali a tak jsem mohl, až v neděli ráno po noční směně. Jakmile jsem skončil v práci a dorazil domů, naložil jsem vše potřebné do auta, rozloučil se s rodinou, pobídl svého psa k nástupu do vozidla a vyrazil směrem vytoužené chvilce odpočinku. Cesta uběhla rychle a na místě našeho srazu u řeky Labe jsem byl už v 9 hodin ráno. Byl krásný den, slunce hřálo, všechno nasvědčovalo tomu, že bude vše, jak má být. Kamarád, i jeho táta mne a mého psa přivítali s konstatováním, že už nějaké ryby nachytali, ale protože oni sumce nechytají, jednalo se spíše o kapry a cejny. No, a protože já se chystal na lov sumce, což je dravá ryba a cejn je ideální nástraha povídám: ,,Pavle máš pro mě nějakého cejna na večer, k nastražení na sumáka ?“,, No to si piš, máš je uložený támhle ve vezírku, tak na ně mrkni, jestli je to ono?“ povídá kamarád. Byl jsem naprosto spokojený, že budu mít večer na co chytat. Pak jsem začal připravovat svoje rybářské vybavení, bylo, tak kolem poledne a vtom se stalo něco, co by mě ani ve snu nenapadlo. Můj čtyřnohý přítel Don z ničeho nic začal napadat na jednu stranu, poté upadl na bok a začal sebou neskutečně mrskat. Zpočátku jsem si myslel, že ho snad něco štíplo, naprosto jsem netušil, co se sním děje a tak povídám: „ Dárečku přines prosím rychle vodu, ať ho zchladím.“ Bohužel nic nepomáhalo, nezbylo nic jiného než milého kamaráda naložit do auta a spěchat na veterinární pohotovost. U veterináře to naštěstí dopadlo dobře a Don se s toho vzpamatoval. Milého kamaráda jsem pro jistotu raději odvezl domů, aby bylo o něho dobře postaráno. Po návratu na místo lovu, což bylo skoro večer, jsem tedy začal chystat náčiní na samotný lov. Příprava držáků na pruty a samotných prutů mi zabrala, tak hodinu práce. No a tak povídám: ,,Dárečku, jdeme na to zavezeme nástrahu na místo támhle pod tu větev, co se sklání nad vodu, myslíš, že je to dobrý,“ povídá Pavel. Byl jsem si naprosto jistý, že to je to správný místo, na a tak se šlo na věc. Člun putoval na vodu, do něj prut, bójka, cejn připravený na nastražení, já a kamarád. Tak, Dáreček pádluje a já určuji správný směr: ,,Pavle, trochu doprava, vem to na koryto řeky a pak se necháme unášet proudem!“ ,,no, jak myslíš,“ povídá Pavel: ,,Tak už jsme na místě, tady to nastražím, skus se udržet,“povídám kamarádovi. Ten se snaží, ale proud řeky je proti, takže se nám to moc nedaří. Nakonec jsme přece jenom nástražní rybu dostali do mou zvoleného žhavého místa a vyrazili na břeh. Pavel ze člunu vystoupil jako první a já mu podávám prut: ,,Na podrž mi prosím prut!“ ,,Ukaž, dej mi ho a vylez už z toho člunu, nebo takhle nic nechytneš,“ říká kamarád. A měl pravdu, schylovalo se k večeru, bylo už osm hodin večer, doba, akorát na večeři. Něco málo se pojedlo a popilo a v příjemném posezení rybářských křesílek jsme se dali do řeči: ,,Teď si představte chlapi, jaký by to bylo chytnout dvou metrového sumce,“ říká táta kamaráda. A já na to: ,,Já bych to ani nechtěl, stačí mi na začátek, tak metr dvacet abych se na něm zaučil“ a kamarád: ,,to já bych chtěl raději metrového kapra“ a já povídám:,,tak pro případ ulovené životní ryby sebou vozím láhev Whisky na oslavu.“ No a při tom hovoru jsme nějak zapomněli sledovat naše nastražené pruty a vtom, na mě táta kamaráda křičí: ,,Utíkej, máš ohnutý prut k prasknutí“ To bylo, jako když do mě střelí, málem jsem se přerazil, ještě jsem netušil co se vlastně vůbec děje. Ano zabral můj první sumec, takovou razancí, že se až vařila voda. Následoval zásek a neskutečná síla na druhém konci udice, kterou jsem si do té doby nedokázal ani představit a jak to, tak bývá, nebyl to sumeček, kterého jsem si přál na zacvičení, ale pan sumec, takže jako správný zelenáč v lovu těchto ryb, jsem udělal hned několik chyb a milý sumec zalehl na dno řeky a nechtěl se hnout z místa. Tak povídám: ,,Dárečku, nedá se nic dělat, musíme na člun, zkusit ho rozhýbat, jestli se rozjede.“,, No jak myslíš,“ říká kolega lovec.,,Tak honem šup do člunu.“ Kamarád pádloval a já svíral svůj prut v ruce, na jehož druhém konci se nacházela ohromná ryba. Když jsme dopluli nad místo, kde ryba ulehla, tak se stalo, že sumec, vyrazil, neskutečně rychle dopředu a o pět metrů, popotáhl náš člun směrem na koryto řeky. A začal nelítostný boj na přetahovanou. Udice ohnutá jak luk, neskutečný tah ryby, která vykazovala neskutečnou sílu. Já naplněn vědomostmi s poučného videa si myslel, že prut na sumce má neomezenou pevnost, což bohužel nebyla pravda a potvrdilo se to tím, že v nevhodnou chvíli, když ryba bojovala a zajela pod člun, vypověděl službu a zlomil se. Myslel jsem si, že je konec a o životní rybu jsem přišel, ale pravda byla jiná. Prut sice praskl, ale pletená šňůra o nosnosti osmdesát kilogramů vydržela a nastal nerovný boj bez pomoci navijáku, mezi mnou a sumcem. Asi po půl hodině přetahování mi kamarád povídá: ,,Já už toho mám dost,“já na to: ,,musíš vydržet, musíme se dostat na břeh“ a tak voláme na tátu:,,Taťko hoď nám provaz, ať se dostaneme ke břehu.“ Ale tomu se to moc nedaří a tak po další půl hodině boje s ohromnou rybou, kdy už vypadalo, že sumec ztrácí sílu a že mi nakonec vyhrajeme, stalo se něco, co v tu chvíli bylo k steku až skoro k pláči. Pletená šňůra nevydržela a praskla, náš boj skončil prohrou. Po dorazení k břehu jsem já i můj kolega ve zbroji byli schopni jít si tak akorát lehnout, jak jsme po urputném boji byli unaveni. Ale neskutečný zážitek nám to samozřejmě nedovolil. A začalo probírání, co se vlastně stalo. Od záběru ryby přes samotné zdolávání, až po konečnou prohru. To bylo: ,,Ty Venco, to musel být kus, vyděl si tu vlnu?“ povídá táta. Pavel nato: ,, Já to typuji, tak na osmdesát kilo strašný monstrum.“ No prostě jsme povídali, až do pozdních nočních hodin. Mne samotného to v tu chvíli moc mrzelo, ale přál jsem si, aby paní ryba, která mi zanechala vzpomínku na celý život, to naše životní potkání přešla bez úhony a dál se proháněla v naší největší řece Labi
Ten rok se mi podařilo chytit několik sumců ve váhové kategorii 35 kilogramů, metr šedesát dlouhých, krásných ryb mých zatím největších, které jsem pustil zpět do jejich vodní říše. Přeji si, aby i nadále v Labi a nejen v něm bylo spoustu krásných ryb, které potěší každého dobrého rybáře, který dokáže vidět rybu ne jenom jako potravu, ale i jako soupeře a živého tvora, který si zaslouží, myslím si trochu úcty a respektu. Není až tak důležité zda se povede rybu, která zabrala zdolat, ale to, že u rybařiny zažije rybář spoustu dobrodružství, kamarádství a krásné vzpomínky na celý život.
Čudlař
Komentáře
Přehled komentářů
Vzaly by ste mě někdy svama. prosíííím
tak to je fakt smula
(martin, 3. 7. 2009 16:29)hele me se to taky stalo ale na rece ebra tahal sem asi tak 100kg sumce a urvalo se mi to a tak sem byl smutny ale jak rikate neskutecny zazitek na cely zivot mnoho stesti do zivota a petruv zdar
Toje škoda
(Michal, 3. 6. 2013 18:54)